Vztahy navazujeme vždy, všude, celoživotní i na sekundu. Stačí někoho minout ve dveřích se zamračeným obličejem, nebo do někoho vrazit na chodníku a už máte zlomkový vztah, který Vám ovšem může zkazit celý den, pokud jste senzitivnější. Nebo se vdáte, oženíte a založíte rodinu s pocitem nejvyšší hodnoty pro celý život a ono „něco“ selže. Z nejvyšší hodnoty je rázem koule na noze, kterou nelze jen tak odříznout. A mezi tím vším jsou naši rodiče, spolupracovníci, přátelé, úřady, zákazníci či učitelé…..

To je gigantická řada vztahů, které budujeme denně a musíme je emocionálně, fyzicky i prakticky zvládat. Jeden by řekl, že je toho na jednoho člověka příliš ….. Ano, je! A pokud Vás přepadá pocit a lítost, že jste na to sami, je to správný pocit. Jenom Vy znáte dokonale své pocity, potřeby a emoce. Jen Vy vnímáte vztahy jedinečně a sami za sebe do nejjemnějších prožitků a vibrací, které s Vámi nikdy nikdo nebude schopen sdílet stejným způsobem, protože on, nebo ona to mají jinak. Krom toho, že se vzájemně podělíte o to, že je něco fajn, správné, že to je láska, nebo zlo, společně se zasmějete či popláčete apod., si každý z Vás ze stejné situace odnese ještě něco jiného, co vnímáte v nejhlubších vrstvách Vaší jedinečné osobnosti pouze Vy a pouze vlastním způsobem.

Proto nelze řešit vztahy a problémy z pohledu – on je takový, ona dělá to či ono, oni mě nesnáší, křivdí, soudí …, nebo jsem neschopný, nejsem dost dobrý, za vše mohu já …. Je potřeba si ujasnit a hlavně objevit, jaký vztah máme především sami k sobě a proč, a poté, jaké vztahy máme my k druhým. Nikoliv druzí k nám, protože my sami tvoříme vztahy pouze z vlastního nastavení. Často se stává, že jsme si tak jisti naším pohledem na situaci a přesvědčeni o našem správném názoru, že on, či ona, to mají takhle…. Ale víme, jak jsme k tomu dospěli? Opravdu jsme objektivními pozorovateli a máme dostatek informací? Hovoříme o tom společně správným způsobem? Jsme si jistí, že naše přesvědčení nebudují naše vlastní emoce, zkušenosti a názory? Nebo dokonce názory přátel, se kterými problémy sdílíte?

Dali jste si někdy otázku, proč některé vztahy udržujeme? Co nám přináší? Nebo jestli není lepší rovinu vtahu změnit na jinou úroveň? Vztahy se rozvíjí souběžně s námi, našimi hodnotami, zkušenostmi, vzděláním a poznáním. Lidé, se kterými máme dlouhodobé vztahy, se vždy ale nerozvíjí stejným směrem a vzdalují se nám, nebo naopak. Dokonce se mohou rozdělit na tolik, že přirozeně přestáváme s někým komunikovat úplně a místo těchto lidí přicházejí do našeho života lidé noví a podobně zaměření. Kolikrát jsme schopni se pozastavit v denní rutině nad tím, jak to máme nyní my, v rozdílu od minulosti a jaké nastaly změny u ostatních.

Emoční zkušenost je vzhledem k individualitě nepřenositelná. Důležité je objevovat, na jakých základech svých osobností prožíváme život, emoce i vztahy my a skrze to se učit, jak to mohou mít druzí. To je vodítko k tomu, abychom byli vůbec schopni začít našim vztahům porozumět, nalézt odpovědi na otázky, proč máme vztahy takové, jaké jsou, co se v nich opravdu děje a jak je mohu zharmonizovat. V dnešní době plné stresu obecně není dostatek času hlouběji se vztahy zabývat, dokud se „něco“ neděje. Často se stává, že rodiče neznají své děti a naopak, partneři jednoho dne žasnou nad tím, s kým to vlastně již roky žijí, přátelé si myslí, že jste v pohodě jen proto, že se usmíváte …, zkrátka, hrajeme role pro druhé a nežijeme sami za sebe z důvodu všech možných obav z toho, co by náš autentický život mohl přinést a co by udělal s okolím.

Nerovnováha a nestabilita ve vztazích a životě vůbec bývají příčinou většiny problémů, které se na nás valí. Vztahy jsou přitom klíčem ke všem možnostem a paradoxně způsob, jak vztahy vyladit, nosíme všichni v sobě. V tom nás ale blokuje vlastní nedůvěra v sebe, nejistota, jsme v područí různých strachů a ovlivněni okolím, které na nás projektuje jejich pravdy, řešení, posuzování apod. Ovšem druzí jsou jinými osobnostmi. Každý člověk je jedinečný, naprostý originál, který se stále vyvíjí, proto nelze na nás samotných aplikovat zkušenosti druhých. Chybí tu z jejich strany respekt k naší individualitě. Vztahy je potřeba rozvíjet od nás samých, je nutné vrátit se k sobě a nalézat vlastní potřeby, rozklíčovat pocit, možnosti a tím přepsat programy získané během života a odstranit bloky, které jsme si vytvořily jako svou obranu. Tím vytvoříme čistý a pravdivý základ k tomu, aby vztahy fungovaly k naší spokojenosti a tím i ke spokojenému životu.

Ze své praxe vím, že cestu ke spokojenosti najdete, pokud přijmete práci na sobě a nebudete mít strach naplnit v první řadě svůj život, který svou kvalitou vztahy zharmonizuje a problémy odstraní sám o sobě.

M. L.